konec?
když se tam koukám zpětně na ty moje tři roky starý články, tak si řikám, jak jsem mohla takový pi*viny napsat... nemá to smysl... nemá to řád... je to místy trochu dobarvený a je to o ničem... myslela jsem si jaká nejsem úžasná a že se kolem mě něco děje...
tak přemýšlím, jestli už prostě tyhle stránky neukončit...
nic už není tak jak bylo... mám teď trošku jiný starosti než si sepisovat zážitky se svojema prvníma láskama... tohle období mám díky bohu za sebou... a nikdy bych to nechtěla zažít znova...
po igorovi (kterej byl a je totální debil... nechápu co jsem na něm viděla...) jsem byla s nějakým tím klukem, jak byli s tím druhým dvojčata... to bylo pěkně na pi*u... všude se ségrou... všechno na nic... jenže pak se objevil Max... to mi bylo nějak čerstvě patnáct... no... znali jsme se asi čtyři měsíce (ale chodili jsme spolu jen dva...) a tvrdil mi jak mě strašně miluje a jak semnou chce být navždy a já mu naivně tvrdila to samé... až na TO pak došlo... bohužel se to nějak "nepovedlo" a já byla těhotná... do toho matka furt na psychině... mimochodem... no... je těžký to tak říct, ale maminka už je jen v ústavu a vypadá to, že už dlouho nevydrží... do toho Anina začla nejdřív s marijánkou a pak ještě přitvrdila... chodila domů permanentně ožralá... a já to musela před taťkou maskovat... ale ten to taky moc nezvládá a začal chlastat, a já se jen modlím a snažím se ho všemožně přemlouvat, aby toho nechal... protože to už by jsme pak zůstali samy... my by jsme to nějak zvládli, ale mám strach o ty tři bobky malý... ti by museli jít asi do nějakýho domova... stejně jako bill... o toho a o ty malý se teď furt musím starat... a o ožralou nelly a ožralýho fotra taky... a babička už tady s náma není... babičce je teď nejlíp... ne, že bych přemýšlela o sebevraždě, ale má se prostě dobře... já bych se nemohla zabít a nechat ty broučky malý na pospas někomu jinýmu...
no a jak jsem došla za taťkou, že jsem v tom, tak jsem pochopitelně dostala totálně vynadáno... zmlátil mě, vynadal mi do kurev a že teda pěkně půjdu na potrat... tak jsem mu řekla, že s tím souhlasím, a že si nechci ještě víc zkazit život... že bych ráda žila s maxem, ale to v našem věku trochu nejde... je mi skoro 17 a tehdy mi bylo 15... tak jsem řekla Maxovi, že se naše plány o společné rodině a budoucnosti budou muset ještě na nějakou dobu rozplynout, a že půjdu na potrat... (maxovi bylo 17) ten se na to malý začal už strašně těšit a jak jsem mu to řekla, řekl mi že jsem bezcitná a začal taky chlastat a nadávat mi do kurev, a že on mě miloval a těšil se a já to všechno zkazím kvůli mé už tak posrané rodině... v tu dobu jsem přemýšlela o sebevražde...
načež přišla nelina že je taky v tom... a já s ní musela chodit po doktorech domlouvat potrat... ta piča ani nevěděla s kým to má... a taťkovi nic neřekla...
ale teď už je situace docela v poho... bill to snaší dost blbě, ale drží se a občas mi i pomůže, nella je prostě na odpis... já nevím, ale z toho co teď bere se a s kým se teď dala dohromady se asi jen tak nedostane... jen se bojím, kdy mi někdo přijde rozbít hubu, protože si mě s ní splete... i když myslím, že to je nemožný... její piercingy, kov všude, tetování na ruce a kožená bunda u mě nehrozí... si holčička asi myslí jaká není drsná...
taťka je na tom taky špatně... furt chlastá... snažím se s tím něco dělat, a mám pocit, že se to zlepšuje... ale nevím no...
ale už je to rozhodně lepší... těm malejm budou už 3 a já je všude musím tahat sebou... musela jsem nechat školu... mám jen rok a půl střední... jednou bych si ten gympl chtěla dodělat, ale teď lítám po brigádám, kde to jen jde... a to co mě drží nad vodou je Amanda... ne... ona není moje kamarádka... ona je mnohem víc... ona je moje přítelkyně... ale to taťka neví... myslí si, že je to prostě kámoška... je jí 19, takže žije s náma a pomáhá nám... taky něco málo vydělává a studuje... ona je prostě moje zlato... bez ní bych tady nebyla... bez ní, by to nešlo... s ní nemůžu otěhotnět - moji sourozenci mi stejně stačí... ona je stokrát lepší než všichni kluci... ona je ten nejdokonalejší člověk kterého znám :*
hmm... mám teď pocit, že mi sepsání mojeho osudu docela pomohlo... tak že bych přece jen pokračovala?!